28. 05. 2011

Setonova výprava do Kamenného Malíkova

Na této výpravě se stala věc, která se nestala snad nikdy v dějinách druhého oddílu. Sešli jsme se v osm hodin na vlakovém nádraží. Bylo nás celkem osm (devět): já, Pepek, Čop, Kříďa, Lvíček, Koksík, Venca, a Pepkův pes Tomík (Ruda, Karel,...). V osm dvacet přijel vlak, my jsme nastoupili a odjeli přes Rodvínov a Jarošov nad Nežárkou do Bednárce. V Bednárci jsme vystoupili a vyrazili do Kamenného Malíkova, ale ještě ve vesnici jsme si všimli kluka, který šel pořád za námi a i ve vlaku seděl blízko nás. A tak se ho Koksík zeptal, jestli jde s námi a on řekl, že jde. Po delším vyptávání jsme zjistili, že se jmenuje Lukáš a že je členem prvního skautského oddílu ze sudu. Prý měli v osm dvacet sraz na vlakovém nádraží, ale protože měl Lvíček kroj, Lukáš si to spletl a připojil se k nám. Naštěstí si pamatoval telefon na svou mamku, a tak Koksík jeho mamce zavolal a domluvil se s ní, že si Lukáše vyzvedne v Kamenném Malíkově. Pak jsme se tedy vydali do Kamenného Malíkova vydali. Cestou jsme přišli na to, že Lukáš jel vlakem vlastně načerno, protože Koksík kupoval hromadnou jízdenku jen pro sedm osob a ne pro osm. Naštěstí si toho ve vlaku nevšimli. Také jsme si dělali srandu z toho, že Koksík dělá tajný nábor. V Kamenném Malíkově si tedy Lukáše jeho mamka vyzvedla a my se vydali lesní cestou ke srubu, který z druhého břehu nebyl mezi stromy skoro vidět. Když jsme si sundali batohy a vyndali ze srubu kozu, šli jsme hledat dříví a chrastí na oheň, ale za chvíli nás Kříďa zavolal, abychom se vrátili. Na této výpravě jsme chtěli vařit jídlo v Setonově hrnci. Jídlo se vaří vlastně v zemi, a proto se musí vykopat jáma asi šedesát centimetrů hluboká, ale Venca s Pepkem žádné dobré místo u srubu nenašli, a tak se rozhodlo, že Setonův hrnec si uděláme na nedaleké louce, na které jsme před pár lety hráli eskimáčí honičku. Vzali jsme si tam i věci. Nejprve jsme si udělali ohniště, nanosili dřevo a Venca rozdělal oheň. Mezitím Pepek začal kopat jámu, kterou jsem s Vencou pak dodělal. Ještě před tím jsem však musel natrhat padesát kopřiv, do kterých se keře na vaření zabalí. Ostatní kluci zatím hledali a dali nahřívat kameny, které se do Setonova hrnce přidají. Potom jsme šli pro vodu. Vody ze studánky však teklo málo, a proto jsme naplnili jen dva ešusy, se kterými kluci odešli k ohni. Já a Lvíček jsme počkali, až se naplní kotlík a teprve pak odešli. Když jsme přišli, na dno jámy jsme dali trávu, která slouží k izolaci, žhavé kameny, uhlíky z ohně, brambory a kuře zabalené do alobalu, které Pepek a Koksík osolili, okořenili, přidali k němu bylinky, cibuli, česnek a zabalili ho do kopřiv. Na kuře jsme nasypali uhlíky, pak žhavé kameny, na ně nandali trávu a to celé zasypali hlínou. Ještě před tím, než jsme do jámy nandali tyto věci, jsme do ní dali tyč, kterou jsme po deseti minutách vyndali a nalili do ní dva ešusy vody. Potom mi Koksík řekl, abych udělal sedm ošťůráků. Když jsem se s nimi vrátil, opekli jsme si buřty a udělali polévku. Kuře jsme v Setonově hrnci nechali vařit přes dvě hodiny. Po dvou hodinách jsme ho vykopali a ochutnali. Bylo výborné. Když jsme kuře a brambory snědli, zamaskovali jsme ohniště a jámu po Setonově hrnci a vydali se přes Kamenný Malíkov do Bednárce. Před Kamenným Malíkovem začalo pršet, a proto jsme si vzali pláštěnky. Já jsem si vzal pláštěnku mojí sestry, a tak vedoucí navrhli, aby mi ostatní říkali Lucinko. V Bednárci jsme ještě chvíli počkali. Když přijel vlak, nasedli jsme a odjeli do Jindřichova Hradce.

Sešli jsme v 8:20 na Jindřichohradeckém Vlakovém Nádraží. Tam Koksík s Vencou koupili hromadnou jízdenku. V 8:20 jsme nastoupili do vlaku a jeli do obce Bednáren. Cestou jsem si všiml, chlapce který si přisedl ke Lvíčkovi, myslel jsem, že se znají.

Když jsme přijeli do Bednárce, ten chlapec s námi stále šel. Tak se ho Koksík zeptal kam má namířeno. To co jsme se dozvěděli, by nás ani ve snu nenapadlo. K našemu velkému překvapení jsme zjistili, že ten kluk se jmenuje Lukáš a je členem 1. oddílu (my jsme členy 2. oddílu). A že 2. oddíl má dnes výpravu a sraz měli v 8:20 na Jindřichohradeckém Vlakovém Nádraží. Že ve vlaku jel s námi j na černo, měli jsme jízdenku jen pro sedm lidí. To znamenalo, že si Lukáš spletl oddíl a omylem jel s námi. Naštěstí věděl tel. Číslo na mamku, které to Koksík řekl. Ta se s ním domluvila, že Lukáš půjde do Kamenné Malíkova s námi a tam si ho vyzvedne. Cesta utíkal rychle, tak že za nedlouho jsme byli v Kamenném Malíkově. Tam jsme odevzdali našeho nové člena.

A pokračovali jsme na chatu. Když jsme tam dorazili, hned jsme si rozdělili úkoly, na přípravu Setinová hrnce. Já jsem měl jít vykopat jamu na Setonův hrnec. Ale když jsem kopnul do země zjistil jsem, že to k tomu není. Chata byl mezi skálou a podle toho taky vypadala půda. Tak jsme se přesunuli lesem na louku o cca jeden km dal. Tam jsme začali znovu. Já jsem se dal do kopání jámy a ostatní a ostatní pod taktovkou Venci připravovali oheň k rozdělání. Když Venca rozdělal oheň a byl v něm dostatek žhavého naházeli jsme do něj 30 plochých kamenů (ale nemohly být z řeky, v žáru by popraskaly). Poté Luk a Venca dokončily jámu na SH. Pak Luk natrhal 50 kopřiv na zabalení kuřat. Když byl dostatek kopřiv, dali jsme půlky kuřat do bylinek, osolili, dochutili a zabalili do kopřiv a alobalu. Po přípravě kuřat jsme šli pro vodu, ale protože ze studánky tekl jen malý proud naplnili jsme jen dva ešusy. Když jsme se vrátili dali jsme se do SH. Na dnu jámy jsme zapíchly tyč a dno jámy jsme vystlali trávou, na trávu jsme opatrně nasypali žhavé uhlíky a na ně rozpálené kameny. Poté zabalené kuře a brambory. A poté jsme dali vrstvu uhlíků, kamenů a utěsnili travou. Nakonec jsme jamu pečlivě udusali hlínou. Ale po deseti minutách jsme vyndali kůl, do otvoru po ně jsme nalili dva ešusy vody a znovu velmi kvalitně udusali. Poté Luk s Lvíčkem došli naplnit kotlík vodou na polévku. Poté jsme dali vařit polévku na oheň a opekli si vuřty. Když jsme dojedli polévku, kuře bylo v SH. Už přes 2 hodiny, to byl čas po kterém se mělo vyhrabat. Tak jsme se plni očekávání pustili do kopání. Když jsme kuře rozbalili vypadalo výborně. Ale jeho vzhled mnohokrát převyšovala jeho chuť. Po kuřeti se jen zaprášili.

Pak jsme se dali do úklidu a maskování naší pozice. Zalili jsme oheň, zakopali popel, umyli kotlík. Po kompletním uklizení a zamaskování jsme se vydali na cestu do Bednárce. Cestou nás sice potkal pořádný slejvák, ale to nás nezastavilo. A v Bednárci jsme byli v čas. Tam jsme nasedli na vlak a odjeli do JH. Na nádraží jsme se rozloučili a každý jsme šli svojí cestou domů

Účast: Koksík, Venca, Luk, Pepek, Kříďa, Čop, Lvíček

Luk, Pepek