11. - 13. 11. 2011

Výprava za památkami matičky Prahy

Sešli jsme se okolo 17:15 na vlakovém nádraží. Pár minut po příchodu jsme si šli koupit lístky, nejen na vlak, ale i na Pražskou hromadnou dopravu. Vlak měl 15 minut zpoždění.

Když přijel vlak, do vezl nás do Veselí nad Lužnicí, tam jsme chvilinku počkali a nastoupili do vlaku směr Praha. Do Prahy jsme jeli v kupé s polohovacími sedačkami. Cestu jsme si pořádně užili, chudák Koksík se ani nevyspal.

V Praze na Hlavním nádraží na nás čekali Venca a Štěpán.. Naše pěti členná skupina se na noc rozdělila. U Venci přespali Koksík, Čop a Lvíček. U Štěpána Já a Luk. My jsme se vydali metrem až do Hájí. Kde Štěpán má byt. Když jsme vstoupili, poznali jsme se všemi obyvateli bytu. Pak jsme se šli ubytovat. Dostali jsme gauč, rozhodli jsme se, že jednu noc spí Luk na gauči a druhou já. Když jsme se ubytovali, snědli jsme svačiny, zahráli karty a okolo 23. hodiny jsme šli na kutě.

Budíček byl v osm hodin, proto že v 9:30 byl sraz na Hlavním nádraží. Z bytu jsme odcházeli v devět hodin. Na nádraží jsme byli první. Z Hlavního nádraží jsme šli přes Sherwood na tramvaj, tou jsme se dostali ke Sladkovskému gymnáziu. Tam působil A. B. Svojsík (zakladatel českého skautingu). Tam jsme udělali skupinovou a šli dál. Další cíl byl Vítkov. Tam jsme si prošli museum, kde je i expozice věnovaná skautům a samozřejmě vyfotili u Žižky. Poté jsme se pěškobusem vydali na Senovážné náměstí, kde stojí dům U tří švédských jezdců. Tam měla své ústředí skautská organizace Junák. Poté jsme šli okolo Prašné brány. Celenou ulicí, kde jsme vyhledali dům č 4. Odtud byl 8. května 1945, pár hodin před koncem druhé světové války, vyvlečen a zákeřně zastřelen nacistickými vojáky, devatenáctiletý kapitán válečné vodní Třináctky, skaut vynikajících kvalit Hugo Sedláček Minda. Od této smutné zastávky jsme se přes Staroměstské náměstí do Dlouhé třídy. Téměř v závěru Dlouhé třídy jsme se zastavili u bývalého Dětského divadla Míly Melanové (dnes Divadlo v Dlouhé). Tady měla na konci roku 1939 premiéru slavná divadelní hra Jaroslava Foglara Tábor ve Sluneční zátoce. Nedaleko odtud jsme navštívili čínskou restauraci a tam jsme si dali výborný oběd.

Po obědě jsme se autobusem dostali k Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Kde se nachází památník tragického osudu bojovníků ze odbojové skupiny Věrný pes. Odtud jsme se svezli tramvají k Divadlu Minor, kde byl Skautský dům i divadlo. Poté jsme šli směrem k Vltavě. Cestou jsme se zastavili u pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje, V jeho kryptě nalezli smrt atentátníci na Hendricha. Dále jsme šli kolem Tančícího domu vpravo a domu, kde žil a zemřel Alois Jirásek. Tam jsme se zastavili a spatřili jsme vysokou bílou vodárenskou věž. Ve které měl klubovnu Foglarova Dvojka a další. . Pak jsme se přes Jiráskův most dostali na druhů břeh, právě k oné zmiňované věži. Pak jsme pokračovali kousek podél břehu. Za nedlouho jsme zahli do leva a dostali se pod Petřín. Tam jsme nasedli na tramvaj a jeli na Pražský hrad. Tam jsme si zvenčí prohlédli nejen hrad, ale i Chrám svatého Víta. Pak už jsme se po dlouhých schodech vydali dolů na metro. V metru jsme se rozdělili a každý jel, tam kam předešlí den.

Když jsme Štěpán ,Luk a já dorazili domů, Adéla se Štěpánem dovařili večeři a mohlo se podávat. Večeře byla výborná, měli jsme plněné knedlíky malinami a jahodami. Po večeři jsme já a Luk umyli nádobí a otřeli sporák. Pak jsme shlédli film a šli spát, teď jsem spal na gauči já.

Budíček byl opět v 8.00. Rychle jsme se sbalili nasnídali a rozloučili se s Adélou. Jeli jsme na autobusové nádraží Florenc. Tam s námi počkal Štěpán, dokud nepřišla druhá skupina. Když jsme byli všichni a byl už čas šli jsme do autobusu. Okolo 10.30 jsme odjeli z Prahy ve stejné složení, jako jsme v pátek přijeli. V J.H. jsme byli okolo 13. hodiny. Takže jsme se rozloučili a vydali do svých domovů.

Sraz byl v 17:15 na vlakovém nádraží. Bylo nás celkem pět: já, Pepek, Lvíček, Čop a Koksík. Mezitím, co jsme čekali na vlak, koupili jsme si hromadnou jízdenku na vlak a jízdenky do Prahy na městskou dopravu. Vlak měl původně přijet v 17:45, ale protože měl zpoždění, nastoupili jsme do něj až po šesté hodině. Vlak nás odvezl do Veselí nad Lužnicí, kde jsme přestoupili na vlak do Prahy. Ve druhém vlaku jsme si sedli do kupé, ve kterém sice nikdo nebyl, ale měli ho zarezervované nějací Němci. Prvním slovem na papírku s rezervací bylo slovo wagen. Hned jsme si začali dělat srandu z toho, že jsme Wagenům obsadili kupé. Cesta do Prahy celkem rychle uběhla. Na hlavní nádraží jsme dorazili okolo deváté hodiny. Poté, co jsme vystoupili z vlaku, vydali jsme se do hlavní haly, kde už na nás čekali Venca a Štěpán. Pozdravili jsme se s nimi a domluvili si sraz na zítřek. Venca také určil, kdo s kým bude spát. Já a Pepek jsme byli přiděleni ke Štěpánovi a Koksík, Čop a Lvíček šli spát k Vencovi. Potom jsme se rozdělili a odjeli. My jsme jeli metrem až na konečnou zastávku, a to do Hájí. Když jsme vystoupili, šli jsme asi ještě deset minut ke Štěpánovýmu bytu. Věci na spaní jsme si rozložili v kuchyni, já na gauči a Pepek na zemi (domluvili jsme se, že příští noc si to vyměníme). Spát jsme šli okolo půl jedenácté.

Ráno byl budíček v osm hodin. Poté, co jsme se nasnídali a uklidili si spaní, oblekli jsme se a vyrazili k zastávce metra. Cestou jsme se popovezli autobusem. Sraz s druhou skupinou byl v půl desáté na hlavním nádraží. Když jsme se tam sešli, Venca nám rozdal papíry o skautských památkách, které se v Praze nacházejí, a vydali se přes Sherwood (parčík u hlavního nádraží) k tramvajové zastávce, kde jsme nastoupili do tramvaje. Vystoupili jsme na Žižkově, na kterém bylo naším cílem Sladkovské gymnázium, schované za novogotickým kostelem svatého Prokopa. Od tohoto gymnázia se v roce 1912 vydala skupina převážně jeho žáků se svým profesorem Antonínem Benjamínem Svojsíkem na první skautský tábor. Když jsme se u gymnázia vyfotili a něco si něm řekli, vydali jsme se na Vítkov. Poté, co jsme na pahorek vystoupali, prohlédli jsme si sochu Jana Žižky z Trocnova a posvačili. Potom jsme navštívili muzeum, které se na Vítkově nachází. Viděli jsme v něm obleky a věci skautů, trampů, vojáků (nejenom českých) a pionýrů. V muzeu jsme také měli možnost zlepšit si znalosti o tom, jak se Česká republika v dvacátém století vyvíjela (první světová válka, první republika, druhá republika, Protektorát Čechy a Morava, druhá světová válka, vláda komunistické strany, okupace roku 1968, Sametová revoluce a vznik České republiky). Moc se mi to líbilo. Nakonec jsme na Vítkově navštívili mauzoleum Klementa Gotvalda - mauzoleum prvního komunistického prezidenta. Dalším cílem naší výpravy byl dům u tří švédských jezdců na Senovážném náměstí. V tomto domě měla své ústředí skautská organizace junák. Potom jsme šli hledat do Senovážné ulice dům číslo čtyři. Odtud byl vyvlečen a následně zastřelen nacistickými vojáky kapitán válečné vodní třináctky a skaut vynikajících kvalit Hugo Sedláček. Naší pátou zastávkou bylo Divadlo dlouhé, ke kterému vedla cesta přes Staroměstské náměstí. V tomto divadle měla v roce 1939 premiéru divadelní hra Jaroslava Foglara Tábor ve sluneční zátoce. Čop této hře dal vlastní název a to Tábor ve sluneční žárovce. Pak jsme se šli najíst do restaurace. Po obědě jsme nasedli do autobusu a odjeli k právnické fakultě. U právnické fakulty jsme si prohlédli velkou mosaznou desku, která nás seznámila s tragickým osudem odbojové skupiny věrný pes (konec druhé světové války). Potom jsme se vydali přes Karlovo náměstí ke kostelu Cyrila a Metoděje, kde zemřela skupina československých parašutistů s rozkazem vykonat atentát na říšského Protektora Reinharda Heydricha. Resslovou ulicí jsme pokračovali až k Jiráskovu mostu. Už z dálky jsme viděli na druhém břehu Vltavy bílou, hranatou věž. Od roku 1931 tento vodárenský objekt sloužil jako klubovny a loděnice mnoho pražských oddílů. Přes Jiráskův most jsme přešli Vltavu a prohlédli si skautskou věž z blízka. Naše cesta dále vedla podél Vltavy k tramvajové zastávce. Cestou jsme viděli Střelecký ostrov, na kterém měl klubovnu třetí oddíl vodních skautů. Tramvají jsme se svezli k Pražskému hradu. Na Pražském hradu jsme se u katedrály svatého Víta nasvačili. Po svačině jsme Pražský hrad opustili, a protože už byla zima a stmívalo se, nastoupili jsme na stanici Malostranská do metra a odjeli do stanice Muzeum, kde jsem s Pepkem a se Štěpánem přestoupil na trasu C. Ke Štěpánovi jsme přijeli po šesté hodině. K večeři nám Adéla uvařila ovocné knedlíky. Moc nám chutnaly. Když jsme dojedli, já a Pepek jsme umyli nádobí. Potom jsme se Štěpánem shlédli dva filmy, které nám pustil na jeho počítači. Spát jsme šli až v půl dvanácté. Tentokrát jsem spal na zemi já.

Vstávali jsme po osmé hodině. Po snídani jsme si sbalili věci a v devět hodin vyrazili k metru. Cestou jsme se opět svezli autobusem. Sraz byl tentokrát v deset hodin na autobusovém nádraží. My jsme tam už ale byli v půl desáté. Po desáté hodině jsme se se Štěpánem a s Vencou rozloučili a nasedli do autobusu. Do Jindřichova Hradce jsme přijeli ve tři čtvrtě na jednu.

Účast: Koksík, Venca, Štěpán, Pepek, Luk, Lvíček, Čop

Pepek, Luk