18. 01. 2015

Zimní výprava do Kostelní Radouně

První výprava v novém roce se uskutečnila netradičně v neděli, a to 18. ledna. Tentokrát jsme se vydali od Jindřichova Hradce na sever a prozkoumali okolí Kostelní Radouně, která je i mimo jiné bydlištěm bratra Pepka.

Sešli jsme se v sedm hodin na nádraží Jindřichohradeckých místních drah čili úzkokolejky. Celkově nás bylo devět. Nastoupili jsme do vlaku a v 7:20 odjeli směrem na Obrataň. Vystoupili jsme asi po deseti minutách v Lovětíně. Společně jsme se vyfotili před zastávkou a poté se vydali podobně jako minulý rok na jaře po zelené turistické značce. Cestou se k nám připojil Pepek, který nám šel naproti z Kostelní.

Zprvu jsme šli po silnici, asi po půl kilometru jsme odbočili na polní cestu, která nás brzy zavedla do Černého lesa. V místech, kde se zelená křížila s asfaltkou, jsme se napili a trochu si zazávodili. Poté jsme pokračovali v hledání turistického značení. Cestou jsme si zahráli několik her jako například Ahoj, strome!

Došli jsme až do Kostelní Radouně, kde jsme vyhledali autobusovou zastávku a nasvačili se. Poté, co jsme si i trochu odpočinuli, jsme prošli vesnicí a pokračovali dále na sever. Cestou jsme si vyzvedli u Mošnerů vodu na čaj.

Došli jsme až na okraj Okrouhlé Radouně. Zastavili jsme se u mohutné lípy, kde jsme zahájili letošní dlouhodobou hru, tentokrát s názvem Dějiny Jindřichova Hradce a jeho okolí. Hned jsme na to navázali první etapou, která se odehrávala v dobách slovanského osídlení. Kluci museli jít po pochodových značkách, jež za sebou zanechal kmenový vůdce, a během toho plnit různé úkoly. Vázaly se například uzle, překládala morseovka nebo hrála Kimova hra.

Posledním úkolem bylo rozdělat oheň. Když se oheň rozhořel, opekli jsme si vuřty a naobědvali se. Potom jsme si zahráli hru naopak my starší (já, Drak, Pepek, Komár). Venca si pro nás připravil soutěž, kde se také rozdělával oheň, avšak v trochu náročnějších podmínkách. Každý z nás si musel vybrat místo na ohniště s tím, že v okruhu dvou kroků od ohniště musí být souvislá sněhová pokrývka. Dřevo na oheň jsme si mohli brát pouze z okruhu deseti metrů od ohniště a navíc jsme měli jen dvě sirky. Oheň se podařilo rozdělat jenom mě.

Potom jsme se vrátili k ostatním, napili se čaje a zamaskovali ohniště. Poté jsme se vydali zpět do Kostelní Radouně. Během cesty jsme si zazávodili ve štafetovém běhu a také jsme objevili loučku s dostatkem sněhu na Eskymáckou honičku.

Na autobusovou zastávku jsme dorazili okolo čtvrt na pět. Autobusu, který jel na jindřichohradecké autobusové nádraží, přijel v 16:35

Výprava začala v 7 hodin na vlakovém nádraží. Jakmile přijel vlak, nastoupili jsme a jeli do Kostelní Radouně. Když jsme vystoupili, šli jsme po zelených značkách a po nějaké chvíli jsme měli jít po stopách náčelníka, který nechával za sebou náčelník kmene. Cestou jsme hráli ninju, byla to sranda, potom jsme si měli každý vzít malý kamínek. V lese jsme udělali čtyřúhelník na jeden krok a měli jsme si zapamatovat to, co bylo v něm. Potom jsme měli uvázat ambulantní lodní uzel a rybářskou spojku. Po chvíli jsme šli a šli a dostali za úkol najít červený květ, hledali jsme, a nemohli ho najít. Nakonec jsme ho našli. Byla to svíčka a tou jsme museli rozdělat oheň. U ohně jsme opékali vuřty a udělali čaj, pak jsme ještě hráli na schovku a ninju. Potom jsme šli a šli a došli na menší louku a hráli na eskymáckou babu, byla to legrace. Když jsme šli na autobus, udělali jsme si závody ve slalomu a ty byly nerozhodně. Potom jsme stříleli šiškami šišky na stromě a to se povedlo jenom Drakovi, ale ten měl hliněnou kouli. A už jsme šli na autobus, když jsme tam dorazili, ještě jsme docela dlouho čekali. A potom už konečně přijel autobus a my jeli do Jindřichova Hradce na autobusové nádraží.

Účast: Luk, Drak, Pepek, Komár, Venca, Kecal, Qído, Korýš, Želva, Kuba.

Luk, Qído