24. - 26. 04. 2015

Ivančena 2015

Podobně jako v minulých letech, se i letos vydalo mnoho skautů a skautek z celé České republiky do Beskyd, aby zde vystoupali na místo zvané Ivančena a uctili zde památku několika skautů, kteří zde byli popraveni nacisty koncem druhé světové války. Pravidelně se tomu tak děje v době, kdy slaví svůj svátek sv. Jiří (24. 4.), jenž byl díky svým skutkům, které během svého života vykonal, zvolen za patrona všech skautů. Za náš oddíl jsme se letos této akce zúčastnili já a Pepek. Nebyli jsme však z našeho střediska Pětilisté růže jediní, spolu s námi se na Ivančenu vydali i Klíšťák, Pinďa, Sid a Filip z Desítky a Ferda, Fík, Lavička a Kuřátko ze Sedmičky.

Sraz, alespoň pro nás hradecké, byl stanoven na 13:00 a to na vlakovém nádraží. Klíšťák koupil skupinovou jízdenku a za několik minut jsme si to již frčeli směr Brno. Cestu jsme převážně trávili hraním karet. Poté, co jsme dorazili na brněnské hlavní nádraží, jsme namísto do vlaku nastoupili z důvodu výluky do autobusů, kterými jsme jeli až do Hulína. V Hulíně jsme opět ,,usedli‘‘ do vlaku (nebyla zde volná místa, a tak jsme museli sedět na zemi) a odjeli do Ostravy, kde jsme se setkali se zbylými členy našeho středisky, kteří přijeli z Prahy. A potom jsme už jen počkali na spoj do Frýdlantu nad Ostravicí, kam jsme přijeli okolo tři čtvrtě na devět.

Ve Frýdlantu jsme vyhledali místní sokolovnu, ve které bylo smluvené ubytování pro všechny skauty z naší organizace Skaut – český skauting ABS a z organizace Svaz skautů a skautek ČR, a se všemi se přivítali. Večerka byla tuším okolo jedenácté hodiny.

Budíček byl určen na 7:00, ale mnozí (hlavně vlčata a světlušky), jak tomu už tak zpravidla bývá, vstali o něco dříve a svou nepříliš tichou činností vzbudili ostatní. Nasnídali jsme se, převlékli se do krojů, sbalili si věci a uklidili si své ležení. Potom následoval nástup, kde nás Tom seznámil s průběhem akce a kde také zazněly hymny obou skautských hnutí. Poté jsme vyrazili, cesta byla překvapivě do kopce.

Po jedné hodině, poté, co se všichni vyšplhali k cíli našeho putování, jsme u kamenné mohyly, která zde v průběhu let vyrostla, slavnostně nastoupili, zazpívali státní hymnu a společně se vyfotili. Někteří na mohylu položili svůj kámen, který přinesli ze svého rodného kraje. Pak se většina obrátila a vrátila se samou cestou do Sokolovny. My, Hradečáci, jsme se až na Lavičku a Kuřátko rozhodli, že ještě pokoříme Lysou horu, nejvyšší bod Beskyd, jež je nedaleko. Cesta tam byla znatelně náročnější, na mnoha místech jsme museli jít ještě sněhem, ale všichni jsme to zvládli. Na Lysé hoře jsme se občerstvili a poté se vydali tentokrát jinou cestou do Frýdlantu, kam jsme došli po sedmé hodině.

Umyli jsme se a potom se vydali do místní restaurace na večeři, při které jsme se obzvláště nasmáli. Večerka byla opět okolo jedenácté.

V neděli ráno už nikdo překvapivě nehlučel. Vstávali jsme asi v půl osmé. Nasnídali jsme se, sbalili si věci a po půl deváté se se všemi rozloučili a odebrali se na vlakovou zastávku. Cestou jsme se stavili ještě v obchodu, kde někteří nakoupili zásoby na cestu.

Náš vlak přijel v 9:15. Cesta do Hradce se odehrávala v podobném duchu jako cesta do Frenštátu s rozdílem, že necestovalo tolik lidí. Domů jsme přijeli okolo tři čtvrtě na pět.

Celkově jsme měli nádherné počasí. Akce se mi velmi líbila a příští rok mám v plánu se opět účastnit.

Účast: DVOJKA: Luk, Pepek; SEDMIČKA: Ferda, Fík, Lavička, Kuřátko; DESÍTKA: Klíšťák, Pinďa, Sid, Filip

Luk