12. 04. 2003

Výprava do Jindřišského údolí

Tentokrát jsme se sešli u naší klubovny. Bohužel nás bylo opět jako šafránu. Dneska konkrétně čtyři, což není žádná sláva. Přesto jsme se vydali na cestu do nedalekého Jindřišského údolí. I když ráno trochu mrzlo, brzy začalo hřát slunce, takže nám konečně jednou přálo počasí. Naše cesta rychle uběhla a my stáli na kraji hlubokého údolí, nad námi se tyčily překrásné skály, do kterých skrze koruny stromů pronikaly sluneční paprsky. Po starém mostě jsme přešli Hamerský potok a začali šplhat do příkré stráně.

Ve skalním výklenku tu bylo ohniště, vlastně spíše pec postavená z kamenů. Docela hezký výtvor. To se ovšem nedalo říct o okolí pece, na kterém bylo rozházeno množství odpadků od minulých táborníků. Začali jsme s uklízením a poté rozdělali oheň. Šlo to rychleji než na Smrčce, a tak v kotlíku brzy bublala polévka. Najedli jsme se dobře a po chvíli odpočinku a výuky mladších členů (vlastně jen jednoho) jsme byli schopni vydat se na další cestu. Nyní naše kroky vedli dále do hlouby údolí, kde se nachází zřícenina Vítkova hrádku. Pochod přes kořeny neskýtal nijak velké pohodlí, což nám ovšem vynahradil pohled na překrásnou přírodu kolem nás. Šlapali jsme dost dlouho, když Žabák prohlásil, že tady to bude. Škrábeme se do svahu a nahoře nic. Prostě nikdo není dokonalý! Následovala krátká přestávka a pokračování cesty. Na samém konci údolí byl konečně pohřešovaný hrádek nalezen a vyfotografován (nezmizel a prý se těší dobrému zdraví).

Ještě jednou jsme si prohlédli krásy údolí a zase šlapali zpět. Nohy začínali bolet a všichni se těšili domů. Ale rozhodně to stálo zato.

Šimon