26. 05. 2012

Výprava do Brna

Sraz byl v sedm hodin na vlakovém nádraží. Účastníků této výpravy bylo devět: já, Pepek, Drak, Komár, Lvíček, Qído (Filip), Pady (Čenda), Koksík a Lenka.

Poté, co Koksík koupil hromadnou jízdenku, nasedli jsme do vlaku a zanedlouho už opouštěli Jindřichův Hradec. Cesta do Brna trvala přes tři hodiny. Mezitím, co jsme trávili volný čas především hraním karet, náš vlak projel například obcemi Jarošov nad Nežárkou, Horní a Dolní Cerekev, Jihlava, Okříšky nebo také Třebíčí. Na brněnském nádraží jsme stanuli před tři čtvrtě na jedenáct.

Na nádraží jsme se vyfotili a pak vyrazili Masarykovou ulicí na náměstí Svobody. Když jsme na něj došli, zbývalo pár minut do jedenácté hodiny, a tak jsme měli možnost si prohlédnout skleněnou kuličku s brněnským znakem, jež každou jedenáctou hodinu vypadává z černého sloupu na náměstí. Tentokrát ji chytila a stala se její majitelkou jedna starší paní, která nám ji poté tedy ukázala.

Z náměstí jsme se vydali okolo kostela svatého Jakuba, Divadla Bolka Polívky a Ústavního soudu k hradu Špilberk. Tato barokní pevnost založená Přemyslem Otakarem II. nikdy nebyla dobyta a její obránci se zde ubránili i za Třicetileté války proti mnohonásobné armádě Švédů.

Když jsme vystoupali k hradu a když jsme si koupili vstupenky, prohlédli jsme si podzemní prostory, jež se nachází v hradním příkopu, kasematy. Nejprve kasematy sloužili jako sklady, za vlády Habsburků pak v nich byla vybudována věznice.

Mezitím, co jsme si prohlíželi špilberkské podzemí, Pepek pečlivě fotil, hlavně nové vězně, členy našeho oddílu, které od Pepka dělila kovová mříž. Po prohlídce jsme posvačili na lavičkách v hradním příkopu. Poté, co jsme se najedli, navštívili jsme zbytek pevnosti; nádvoří a také jsme shlédli druhé největší město České republiky z hradeb.

Dalším cílem výpravy byla katedrála svatého Petra a Pavla neboli Petrov, jež je vyobrazena na české desetikoruně. Cestou jsme se podívali na Zelný trh a také jsme si koupili zmrzlinu. Katedrálu, na jejímž místě stával dříve románský kostel, jsme si neprohlédli nejenom zvenku, ale i zevnitř.

Protože nám do odjezdu vlaku zbývalo ještě mnoho času, rozhodli jsme se, že se podíváme na brněnskou památku UNESCO – vilu Tugendhat. Tato vila byla postavena v letech 1929 - 1930 a nachází se v severovýchodním směru z centra. Když jsme k vile došli, prohlédli jsme si ji a společně se dvakrát vyfotili (na první fotce kvůli skvělému podstavci pro Pepkův fotografovací přístroj Lvíček, Qído a Pady vůbec nebyli, na druhé jim byly vidět alespoň hlavy).

Na zpáteční cestě jsme se zastavili na menším hřišti. Potom jsme se odebrali přes náměstí Svobody k vlakovému nádraží, kde jsme nasedli do vlaku. Při cestě pěškobusem jsme si ještě koupili zmrzlinu.

Náš vlak brněnské nádraží opustil po čtvrt na šest. Ve vlaku jsme opět hráli karty, ale i Městečko Palermo. Do Jindřichova Hradce jsme přijeli okolo osmé hodiny.

Účast: Luk, Pepek, Drak, Komár, Lvíček, Qído (Filip), Pady (Čenda), Koksík a Lenka

Luk