10. - 11. 02. 2002

Kamenný Malíkov

Této výpravy se účastnili jen 4 členové: Cinta, Kecal, Vašek a Tarzan. Já - Ferda jsem onemocněla. S plnou polní jsem se sešli na vlakovém nádraží. Po tradičních menších dohadech o jízdenkách ČD typ jsme konečně nasedli do vlaku dvoupatrového. Vystoupili jsem v Bednárci, odkud jsem šli pěšky do Kamenného Malíkova. Všude bylo plno sněhu, stromy namrzlé, šla nám pára od pusy prostě paráda. Sníh nám křupal pod botkama a my jsem si to šlapali plni dobré nálady malíkovským údolím. Říčka, která tudy protéká, nás vítala veselým bubláním. Už z dálky jsme spatřili cosi prosvítat mezi stromy vysoko na stráni. Abychom se k ní dostali museli jsme přijít lanovou lávku. V chatě jsem odbednili okna a pustili si dovnitř světlo. Je to jenom jedna malá místnůstka se stolem, kamínky a dvěma palandami.

Jako první jsem vybalili své mohutné zásoby jídla. :-o Uvařili jsem si čaj a nadlábli se. Vašek s Kecalem (zkušení muzikanti) vytáhli kytary a hráli. Abychom tam udělali taky nějakou tu prácičku sklízeli jsem spoušť od polomů = tahali jsem dřevo a porcovali ho na polínka. Pak někdo prohlásil, že to už stačí a nám přišlo velmi vhod. Šli jsem tedy do chaty a dále hráli na kytary. Byly jsme tak zapálení do hry, že jsem ztratili pojem o čase už byla tma. Po malé svačince Kecala napadlo, že bychom si mohli něco zahrát vytáhli jsme papíry a hráli hru kdy jeden něco napíše, druhý to namaluje a třetí napíše to co vidí na obrázku. Potom jsme ještě hráli inzeráty. Přibližně v půl dvanácté v noci nás přepadl hlad a tak jsme si udělali puding s mandarinkami. Spolu se smaltem z hrnce chutnal znamenitě. Po pudingu se nám vytvořil ŠPUNT. Když jsme konečně zalehli, Vašek pořádně zatopil. Ještě nám zbylo tolik energie, že jsme hráli polštářovou válku peří jen lítalo. Na místo ukolébavky přišla improvizovaná pohádka O červeném prasátku. Ráno nás probudily rány Á, Kecal seká dříví. Přes noc někdo (něco) nahryzal Kecalovi buřtíky. Po snídani jsem začali uvádět chatu do původního stavu. Když bylo vše uklizeno vydali jsme se na zpáteční cestu na vlak.

Na nádraží si Tarzan vzpomněl, že má sebou foťák. :-)))) Jak se říká: To nejlepší na konec tak jsme se vyfotili.

Účast: Ferda, Cinta, Kecal, Vašek, Tarzan.

Ferda